Do třetice všeho dobrého?

Kdo?

Já.
Aneb, nechci být anonym, protože tohle není něco, za co bych se měla stydět.
Spíš doufám v to, že se z toho stane něco, nač budu moct být časem hrdá.

Co?
Jídelníčky, jídla, recepty.
Cvičení, motivace, zdraví.
Úspěchy, neúspěchy, žvásty.

Kde?
Ve svém vlastním světě.
V myšlenkách nezastrašených neznámým obzorem.
V touze být lepší a cítit se líp a víře v samu sebe.

Kdy?
Do skonání věků.

Jak?
Zdravě.
Optimisticky.
Poctivě.
Bezkompromisně.

Proč?
Protože zbožňuju jídlo.
Ale taky zdraví, zeleninu, nebo arašídové máslo a hlavně názor, že pro všechno existuje ta lepšejší alternativa.
A časem bych, nejen mezi ty výše zmíněné, chtěla zařadit i sebe.
Jo, a taky protože jednou budu dokonalá, fakt, že jo,



A teď trochu jasněji?
Zkrátka a dobře, nebaví mě neustálé nové začátky kvůli mým, v poslední době až nehezky častým, nepovedeným dnům.
Jednou za měsíc? Dobrý.
Jednou za dva tejdny? Dá se.
Měsíc v kuse? Hlupačko!

Neprošla jsem si ani zdaleka tím, čím většina holčin, jejichž blogy už nějakej ten pátek pravidelně pročítám, ale asi dost na to, abych se neměla ráda. A to mě nebaví.
Přeci jen, kdo ví, jak dlouho ještě budu nucena se sebou žít.